Současný vizuální antisemitismus v České republice

V roce 2019 jsme oslavili 30. výročí sametové revoluce (1989), která v Československu svrhla komunistický režim. Od té doby český národ zažívá nebývalou politickou stabilitu. Třicet let postkomunistické éry, třebaže ne zcela prosté skandálů a krizí, pro Čechy znamená nejdelší období demokracie a národní nezávislosti. Po době holokaustu a čtyřiceti letech úředního komunistického antisionismu nový režim obnovil mezinárodní vztahy s Izraelem a usiloval o nastolení nové éry spolupráce s místními židovskými komunitami. To však neznamená, že by antisemitismus z veřejného prostoru docela zmizel. Na antisemitské postoje a případy u nás narážíme i nadále, třebaže ne tak často jako v sousedních státech. ¹ Každý rok policie eviduje kolem deseti antisemitských zločinů z nenávisti, od verbálních napadení až po fyzické útoky, ² a židovská komunita bývá terčem asi třiceti případů obtěžování a pěti případů vandalismu a dalších ojedinělých fyzických útoků. ³ Antisemitismus se tedy v České republice vyskytuje, ať už ve formě latentních společenských nálad, nebo v podobě konkrétních incidentů. A jak se tyto tendence, postoje a incidenty projevují ve vizuální oblasti?

Existuje široká škála otázek, jež bychom hypoteticky mohli použít pro sestavení možného kódovacího systému. Kromě zaměření na umělecká a ideologická sdělení zprostředkovaná danými artefakty se můžeme ptát po autorech těchto děl, technikách a metodách, jakož i po případném uměleckém stylu, s jakým pracují. V případě vizuálního antisemitismu je rovněž přínosné zaměřit se na sociální, genderový a věkový profil autorů, samozřejmě tehdy, kdy jej lze zjistit. Propojení uměleckohistorického a antropologického přístupu by nám mohlo zajistit lepší porozumění nejen tomu, co a jak obraz sděluje, ale i tomu, co vypovídá o svém autorovi.

Při vyhledávání a identifikaci vizuálních antisemitik v současné České republice se velmi záhy ukázalo, že sebraný materiál bude třeba rozdělit do dvou podskupin – v první se budou nacházet artefakty spojené s mainstreamovou tradicí, folklorem a populární kulturou a ve druhé projevy organizovaných antisemitských skupin. Hlavním důvodem pro toto dělení je fakt, že mainstreamové případy jsou mnohem nahodilejší a ve veřejném prostoru se obvykle objevují bez explicitních politických konotací či motivů. Pomáhají rozkrývat latentní stereotypy vlastní širokému publiku, nikoli extremistickým skupinám. Naproti tomu organizovaná antisemitská scéna zůstává navzdory ideovému zanícení a celkovému počtu produkovaných děl poněkud izolovaná ve své specifické nice. Soudě jednak podle volebních výsledků antisemitských politických stran (v českém kontextu by této klasifikaci odpovídala Dělnická strana před rokem 2009 a Národní demokracie), z nichž většina v parlamentních volbách nezískala nikdy víc než 1,5 %, a dále podle návštěvnických statistik webových portálů, množství děl, které tyto strany vyprodukují, není přímým odrazem síly a vlivu, jaký ve společnosti mají. Spojování méně frekventovaných, ale vlivných případů z mainstreamu s produkcí malé skupiny vysoce aktivních extremistů by jen deformovalo celkový obraz.

Folklor a další apolitické příklady – Židé a lichva

Společným jmenovatelem většiny následujících stereotypních vyobrazení Židů v českém veřejném mainstreamu je identifikace Židů s penězi, typicky vyjádřená vizuální charakteristikou podomního obchodníčka či lichváře v tradičním oděvu ultraortodoxního Žida. S tímto latentním stereotypem, který se objevuje mimo jakýkoli politický či ideologický kontext, se setkáváme jak v antisemitských, tak filosemitských souvislostech, mnohdy v obou současně. V českém populárním diskursu přežívá symbolické spojení Židů a peněz, vyjadřované pojmy jako „bohatí Židé“ či „úspěšní Židé“ a v dalších příležitostných výrocích typu „židovský ceny“ anebo „ty Žide“, když je člověk požádán o peníze. Vizuální zpodobení těchto stereotypů jsou však spíše výjimečná a lze je doložit jen několika ojedinělými příklady, které pak badatele nutí věnovat se jen malému a fragmentarizovanému vzorku. Rovněž je třeba upozornit na to, že dosavadní případy prezentované v mainstreamových médiích spustily obvykle vlnu kritiky a negativní publicity, které mnohdy svou intenzitou zastínily incident samotný.

Jeden notoricky známý případ pochází z doby před téměř patnácti lety. V roce 2005 přišel český maloobchodní řetězec Mountfield s reklamou, v níž populární český komik Zdeněk Izer vystupoval v roli Žida jménem Izidor Šábeles. Ten při hře na kole štěstí přechytračil maskota společnosti Bédu Trávníčka tím, že sečetl slevy na výrobky Mountfieldu – tedy na sekačky na trávu a další zahradní vybavení. Postava Izidora byla charakteristická pejzy a dlouhým vousem, ortodoxním židovským oděvem, kaftanem a černým kloboukem. Izidor byl neustále shrbený, mnul si ruce a prohnaně se usmíval, když viděl, jak se výhry sčítají. Mluvil stereotypním způsobem, měl nepříjemný hlas a v hovoru s maskotem firmy onikal, aby se přiblížil stylu židovských anekdot. ⁴ Reklama byla na základě stížností židovské komunity následně stažena. ⁵ Ředitel společnosti na kontroverzi reagoval slovy: „ Osoba židovského obchodníka je přesně to, co potřebujeme. Je to osoba symbolizující chytrý nákup, chytrý prodej. Je to chytrý obchodník. “⁶

Druhý případ pochází z nedávné doby – odehrál se na veřejné akci v Praze. Na festivalu oslavujícím sté výročí české státnosti vystupovala židovská postava v roli chamtivého lichváře Rosenkranze. V krátkém skeči si policejní inspektor předvolal muže oděného do tradičního židovského oděvu. Výstupu předcházela výměna názorů, během níž Rosenkranz požadoval peníze od pořadatele akce. Policejní inspektor při zatýkání následně řekl: „Ah, Rosenkranz, my se známe! Co ta lichva minulej rok?“ ⁷ Autoři a herci byli překvapeni vlnou domácí a mezinárodní kritiky a hájili se tím, že celá scénka byla pojata jako fraška s plejádou karikovaných groteskních postaviček z dvacátých let 20. století. Výběr Žida coby představitele lichvy už nevysvětlili. Kritici argumentovali tím, že tato volba byla poněkud překvapivá, neboť „ v té době v Československu žila celá řada [židovských] mužů a žen – univerzitních profesorů, novinářů, spisovatelů, sportovců, skladatelů, sociálních pracovníků a dalších, mužů i žen “, například „ Franz Kafka, Max Brod, Hugo Haas, Joseph Popper, Marie Schmolková, Hana Steinerová a mnoho, mnoho dalších “.⁸

Poslední případ spadá do tradice českého sklářství. Sklářská společnost se sídlem v Jablonci nad Nisou vyrobila sérii nejrůznějších ručně tvarovaných skleněných figurek, které zachycovaly rozličné momenty židovského života, například tanec se svitkem Tóry během svátku Simchat Tora, židovského chlapce předčítajícího ze svitku při obřadu bar micva anebo rabína žehnajícího nad chlebem. Dvě z těchto figurek, s příhodnými názvy „Měšec“ a „Pokladnice“, zobrazovaly tytéž židovské postavy v tradičním oděvu buď s měšcem, anebo s truhlou plnou zlatých mincí [1]. Sošky jsou asi 15 cm vysoké, vytvořené ručně z čirého nebo chemicky barveného skla a zatavené do podstavce. Židé jsou zde prezentováni jako vesele se usmívající figurky oděné do černého kaftanu a tradičního klobouku, s vousy, pejzy a modlitebním šálem (talit gadol).

Postavičky se prodávaly přes internet nebo v řadě obchodů se suvenýry na Starém Městě pražském jakožto „český suvenýr“ asi za 1300 Kč. Při soukromém rozhovoru byl vlastník obchodu překvapen, že by jeho zboží mohlo působit urážlivě. Vysvětloval mi, že pracoval v obchodu s klenoty a viděl, že „ devět z deseti lidí v branži jsou Židé“. Podobně jako v případě reklamy firmy Mountfield i jeho postoje se pohybovaly někde na pomezí antisemitismu a filosemitismu: „ Nemám s tím žádný problém, pracoval jsem v Kanadě a tam všechny velké kšefty dělají Židé. … Jsou na obchod dobří, mají to od Boha.“ Pak ještě prohlásil, že si u něj nikdy žádný zákazník nestěžoval: „ Kupuje si to hodně Židů, protože je to kvalita. Takovéhle zboží nikde jinde nekoupíte. “⁹ Po našem rozhovoru slíbil, že tyto dvě předmětné postavičky přestane prodávat, a následně byly z e-shopu společnosti skutečně staženy.

Třebaže případy tohoto typu lze povětšinou vnímat jako ojedinělé, mohou vykazovat shodné rysy, jež naznačují skryté diskursivní vzorce. Ve všech výše uvedených případech zamýšleli tvůrci stereotypní zobrazení Žida jako „neškodný humor“. Židy vždy oděli do ultraortodoxního oděvu, navzdory tomu, že větší část českých Židů nikdy nic podobného nenosila a většina Čechů se s žádným ortodoxním Židem v životě nesetkala. Tvůrci těchto děl neměli nikdy žádné průkazné vazby na extremistické hnutí a už jen pouhá představa takového napojení by se jich hluboce dotkla. Když byli konfrontováni s antisemitským obsahem svých děl, mísilo se v jejich reakcích překvapení s upřímnými pocity zklamání z toho, že lidé dnes podle nich nemají vůbec žádný smysl pro humor.

Na zobrazení Žida coby obchodníka, podomního prodavače či lichváře můžeme stále ještě dnes narazit v českém folkloru, například v tradičních karnevalových průvodech pořádaných každoročně v období masopustu, jež spadá na začátek jara a zakončuje období mezi dvěma křesťanskými postními dobami. ¹⁰ Na konci masopustu, o masopustním úterý, prochází vesnicí či městem od domu k domu průvod masek, aby lidem popřál plodnost a štěstí. Postavy v průvodu byly a dodnes jsou často groteskním odrazem života na venkově, ale i oblíbených mýtů, legend a pověr. Mezi nejrůznějšími karikovanými, mytickými a stereotypními postavami, jako jsou například Cikán, Turek, Slamák, Bakchus, Koza, Medvěd či Kobyla, potkáme na mnoha místech dodnes také postavu či „masku“ Žida.

Tato maska bývá vyrobena z nejrůznějších materiálů – přírodních, jako je sláma, kůže, látka a kožešina, až po modernější verze z umělých materiálů. U všech typů výtvarných zpodobení i použitých materiálů zůstává vždy dominantním rysem dlouhý nos. ¹¹ Tento prvek přetrvává i u masek, které se dnes nabízejí volně k prodeji [2].

U starších, tradičnějších masek je nos často zbarven dočervena anebo vytvořen z červené textilie. Na webových stránkách Národního muzea v Praze je postava popisována takto:

„Žid je maska oblečená v ‚ošuntělém‘ obleku. Nejedná se o označení náboženství ani etnika, ale označení masek podomních obchodníků, kteří nabízejí nejrůznější věci na prodej. Pro pobavení prodává například léky na mužskou potenci anebo různé žertovné předměty. Dalšími nezbytnými doplňky žida jsou velká dřevěná žiletka, kterou přihlížející holí, velkým hřebenem je češe a voní nejrůznějšími voňavkami. Jeho zákazníci mu za tyto služby samozřejmě musí zaplatit. Hlavní rekvizitou žida je ale hůl ježovice, na kterou se ještě v první polovině 20. století připevňovala kůže z ježka. Dnes její konec připomíná ‚bambuli‘ obalenou látkou, vycpanou vatou nebo měkkým materiálem a stejně jako v minulosti je i dnes srozumitelným falickým symbolem.“ ¹²

Žid není jedinou postavou, která bývá s falickou symbolikou spojována. Koneckonců celý karneval je v české tradici starobylým svátkem plodnosti, posláním řady souvisejících rituálů a tradic bylo právě prostřednictvím sympatetické magie zajistit plodnost zvířat a půdy. Během masopustu tančily ženy s maskou medvěda a dalších zvířat, jež byla pokládána za magické symboly mužské síly a sexuální potence. ¹³

Masopust nabývá v současnosti znovu na významu. Masopustní průvody byly v nedávných letech na mnoha místech obnoveny či přesněji řečeno rekonstruovány. ¹⁴ Kořeny karnevalu sahají až tisíce let do minulosti, avšak teprve v 18. a 19. století začaly být písemně zaznamenávány. Některá města a vesnice znovuobnovily karnevalové průvody po roce 2000 s cílem podpořit turismus anebo oživit komunitní život. ¹⁵ Při rekonstruování tradice používají masku Žida, tak jak byla zachycena v písemných pramenech z 19. století, ale už neberou v potaz starší vrstvy této tradice. Maska zprvu žádnou souvislost s Židy neměla, pravděpodobně souvisela s duchy předků (dziad), kteří byli představováni maskami s kožešinou (charpa) a dlouhým rudým nosem. ¹⁶ Masopustní karnevalové průvody v oblasti Hlinecka, včetně masek Židů, jsou od roku 2010 zapsány na seznamu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.¹⁷ K uchovávání a rozvoji této tradice pak slouží fondy a dotační programy EU. Vzniká tak paradoxní situace, kdy grant EU, v němž žadatel musí podrobně rozepsat pozitivní dopad mimo jiné také na rovné příležitosti, slouží vlastně k uchovávání stereotypního vyobrazování Židů [3]. Debata o tomto kulturním fenoménu, vzdáleně připomínajícím fenomén „černé tváře“ (blackface) ve Spojených státech a Kanadě, českou společnost teprve čeká. Není možné se jí vyhnout, neboť UNESCO je na podobné případy velmi citlivé. V jednom takovém se v prosinci roku 2019 rada organizace usnesla, že ze svého seznamu nehmotného kulturního dědictví vyjme karneval v belgickém městě Aalst, a to právě na základě obvinění z rasismu a antisemitismu. ¹⁸

Politické příklady

Navzdory negativním trendům a incidentům pocházejícím z nedávné doby, z nichž se některým budeme věnovat níže, zůstává antisemitismus na samém okraji českého politického života. ¹⁹ Kromě toho jen malá část antisemitských projevů je v současnosti zprostředkována vizuálními prostředky – ať už formou kreslených vtipů, videí na YouTube či memů na sociálních sítích – a navíc velký počet memů může občas zastínit i nižší variabilitu obrázků samých a omezený počet jejich skutečných autorů. Tam, kde je to možné, uvádíme i kontextuální informace o možném dopadu či vlivu pojednávaných příkladů.

Nejprve uveďme několik významných příkladů převzatých ze zahraničí. Podstatná část práce je na překladatelích, kteří musí obrázky nejprve zredigovat, aby byly srozumitelné širšímu publiku. To staví malou skupinku oddaných překladatelů do pozice „vrátných“ (gatekeepers). Na rozdíl od původních autorů zůstávají v anonymitě. Role autorů a překladatelů se navíc může překrývat, jak je tomu v případě Ondřeje Brože, jemuž se budeme věnovat dále v textu.

Mezi populární zahraniční autory antisemitských vtipů a memů, které česká antisemitská scéna přejímá, patří několik poměrně známých amerických jmen – například David Dees, ²⁰ kombinující ezoteriku s tématy americké populistické pravice (alt-lite), anebo Nick Bougas (alias A. Wyatt Mann), ²¹ jehož kreslené vtipy jsou populární u krajní pravice a v konspiračních kruzích. Na českém Facebooku koluje v nejrůznějších verzích především Bougasův mem „Šťastný obchodník“, stereotypní zobrazení Žida s orlím nosem, silnými rty a dlouhými vousy, jenž si s vychytralým úsměvem mne ruce. ²² Další z Bougasových nechvalně proslulých děl, komiks popírající holokaust s názvem The Tales of Holohoax – byl přeložen do češtiny a šířen prostřednictvím webové stránky českých popíračů holokaustu, konkrétně Národně vzdělávacím institutem, pod názvem Zázraky švindlkaustu, avšak bez náležitě uvedeného autorství [4] .²³

Na webových stránkách propalestinských aktivistů se příležitostně objevují kresby brazilského antisionistického karikaturisty Carlose Latuffa ²⁴ – ovšem kromě těch, které otevřeně kritizují diktaturu v sunnitských muslimských zemích. Memy s Žabákem Pepem, maskotem americké Nové pravice, se začaly s českým překladem objevovat uvnitř niky kulturně konzervativních uživatelů českého Facebooku kolem roku 2018. Podstatná část těchto do češtiny přeložených memů však neměla žádné antisemitské konotace. V současné době není zcela zřejmé, zda tento mem dokáže v Česku přitáhnout dostatečně velkou pozornost.

V roce 2013 vydala Dělnická mládež – mládežnická odnož Dělnické strany sociální spravedlnosti – ilustrovanou verzi Bajky o kachnách a slepicích. Tuto veršovanou alegorii, často označovanou za „Zvířecí farmu neonacistů“, sepsal v roce 1952 vůdce American Nazi Party George Lincoln Rockwell. V krajně pravicovém kyberprostoru koluje řada jejích nejrůznějších ilustrovaných verzí. Ta poslední vychází z německé edice z roku 2008, kterou původně vydali Junge Nationalisten, mládežnická organizace německé Nationaldemokratische Partei Deutschlands. Čeští neonacisté se v rámci zastřešujícího projektu „Školní dvůr“ pokusili upravenou verzi komiksu distribuovat do škol mezi studenty. ²⁵ Projekt z velké části neuspěl, pravděpodobně kvůli nedostatku zdrojů, jisté dávce naivity a mizernému překladu zdrojového materiálu. V naivně vyhlížejících ilustracích vyvedených v nepřirozeně křiklavých barvách rozpoznáme několik odkazů na konspirační teorie o židovské nadvládě ve sféře médií, o údajném zneužívání památky holokaustu a přesvědčení, že Židé ve snaze zničit bělošskou kulturu organizují masovou imigraci do západních zemí.

Politicky orientovaný vizuální antisemitismus se neomezuje na pouhé výpůjčky cizích děl. I Česká republika má několik domácích autorů, kteří vytvářejí původní antisemitské kresby. Jejich tvůrci se rekrutují spíše z okrajových skupin, ačkoliv se najdou i případy, které souvisejí s aktivitami politických a hospodářských elit. Profily autorů nelze jednoznačně omezit na jednu věkovou skupinu či společenskou třídu – najdeme mezi nimi mladé studenty, podnikatele středního věku, dělníky mezi padesáti a šedesáti lety, ale i penzisty. Tyto informace máme proto, že někteří autoři svá díla podepisují svými skutečnými jmény. Kromě neonacistů, komunistů a přívrženců neofašistických stran jsou mezi tvůrci také ezoterici či úspěšní podnikatelé. Autory není možné zařadit do jednoho konkrétního regionu, někteří pocházejí z Prahy, jiní z menších měst. Získaný materiál není patrně zcela vyvážený, neboť někteří jeho tvůrci – navzdory reálnému vlivu na scéně – jsou významně produktivnější než ostatní. To je i případ webu Česneková devoluce, ²⁶ který založil Ondřej Sidor. Tento web byl v době, kdy byla připravována tato studie, pravděpodobně nejproduktivnějším domácím zdrojem politicky orientovaných vizuálních antisemitik. Téměř naprostá absence odkazů na tento web z jiných stránek však ukazuje, že tento obskurní internetový počin – jenž záměrně blokuje přístup z určitých IP adres či přístup v určité denní době – je patrně zcela ignorován zbytkem antisemitské scény. Naproti tomu webovou stránku Protiproud každý den navštíví desítky tisíc lidí. ²⁷ Každý článek na tomto webu je uvozován „žertovnými kolážemi“, z nichž některé obsahují jasná antisemitská sdělení.

Nalezený počet antisemitik je poměrně malý a potenciálně nevyvážený, ale i tak můžeme konstatovat, že v současné době produkci vizuálních antisemitik v České republice dominují muži, což může mít vliv i na obsah jejich tvorby. Přestože se ženy nejspíš podílejí na šíření děl na sociálních sítích, doposud se v České republice nenašla jediná ženská autorka antisemitských kreslených karikatur či memů. Ženy jsou často vyobrazovány v pornografickém kontextu jako pasivní objekty, anebo jsou zachyceny jen tělesné fragmenty: sexuálně objektifikované ženské tělo slouží jako médium hlavního sdělení. Na jednom obrázku z webu Česneková devoluce vidíme nůžky, jak stříhají pejzy vyrůstající z nahého ženského klína, a doprovodný text hlásá „čas pro radikální střih“. Tento slogan měl patrně sloužit jako výzva k odstřižení politiky od židovského vlivu. ²⁸ Na dalším obrázku zase komunistický web Prostějovská pravda použil text „každý má v sobě kousek Žida“ [5], který naráží na časté filosemitské výroky, že v žilách všech Východoevropanů koluje kapka židovské krve, a proto by antisemitismus neměl mít ve východní Evropě žádný prostor. Kreslený vtip odkazující na toto rčení zachycuje ortodoxního Žida při intimním styku s blíže neurčenou ženou. ²⁹ Více než dvě třetiny z produkce karikaturisty dnes již zaniklé Prostějovské pravdy vykazovaly explicitně pornografické ladění. Pointu podstatné části jeho děl představuje ztopořený falus. ³⁰

Domácí tvůrci politicky laděných antisemitských děl se neostýchají čerpat inspiraci buď z historických antisemitských kreseb, anebo ze zahraničí, což pak často smývá hranice mezi domácím a zahraničním autorstvím. K historickým příkladům se řadí například volební plakát neonacistické Dělnické strany vytvořený v grafickém programu úpravou nechvalně proslulého plakátu nacistické propagandy „Der Jude“ z druhé světové války. ³¹ Jinde zase web Česneková devoluce vložil obličej ministra financí Andreje Babiše do karikatury Karla Rélinka z dvacátých let 20. století. ³² Ondřej Brož, který na sociálních sítích vytváří memy spojováním obrázků dostupných na internetu, ³³ použil obrázek Judensau ze španělského zdroje (patrně převzatý z jednoho záběru z vysílání ruské televize?), ³⁴ aby předvedl teroristické organizace a tajné služby jako selátka sající mléko z obří prasnice jménem „Rothschildové“. ³⁵

Není to jediný případ zoomorfismu v českém vizuálním antisemitismu. V článku s názvem Globální stínová vláda: Čím finančníci ovládají svět? je přes záběr mezinárodní konference použit výjev chobotnice převzatý z přírodopisného filmu, chobotnice je přitom zpodobněna jako pronášející nějaké programové prohlášení. ³⁶ Jiný zoomorfní obrázek použila fašistická politická strana Národní demokracie . Na jedné z pozvánek na veřejné shromáždění namířené proti nevládním organizacím je umístěn obrázek krysy ve spojení se sloganem:„Na škůdce platí deratizace“. ³⁷ Předseda strany Adam Bartoš byl už za podněcování k antisemitismu dvakrát pravomocně odsouzen. V tomto konkrétním případě však není zcela zřejmé, zda symbol krysy odkazuje na nevládní organizace obecně, anebo na konkrétní etnika.

Explicitní užívání tradičně antisemitských vizuálních symbolů je dnes v České republice spíše vzácné, ale i takové případy se najdou. Stereotypní židovské rysy připisovaly konspirační webové stránky téměř všem prezidentským kandidátům ve volbách v roce 2013. ³⁸ Vyobrazení nežidovských politiků se stereotypně židovskými vizuálními atributy je typické právě pro díla Ondřeje Sidora. V kreslené a autorem podepsané karikatuře s názvem Ideální situace Sidor znázornil šibenici ve tvaru velké toaletní mísy: oběšení bývalého ministra Miroslava Kalouska zde naznačuje spláchnutí současného ministerského předsedy Andreje Babiše. Kalousek je vyobrazen v ultraortodoxním židovském oděvu, má pejzy a v ruce kufřík se znakem nového izraelského šekelu, zatímco Babiš má na hlavě vyholenou Davidovu hvězdu. ³⁹ Blog neznámého autora Anežka Hrůzová – Věnováno všem obětem judaismu [6] má v názvu obrázek inspirovaný tzv. rituální vraždou. Obsahem nevelký blog – čítající jen několik málo článků pojednávajících o hilsneriádě a několik historických fotografií z městečka Polná, kde se měla údajná rituální vražda odehrát – vznikl kolem roku 2010. Hlavním motivem výjevu je zákeřný židovský vrah, který s rozzářenýma očima a zlomyslným úsměvem podřezává hrdlo nevinné křesťanské dívce. ⁴⁰

Konspirační představivost má abstraktnější podobu – svá sdělení komunikuje spojováním původně neškodných symbolů, jež pouze v určitém kontextu ústí v antisemitskou výpověď. Tři příklady nalezneme v „žertovných kolážích“, které uvozují články na webu Protiproud, ultrakonzervativní médium se silně ezoterním, konspiračním obsahem a přiznanou prokremelskou politickou orientací. Autorem většiny koláží na tomto webu je Ondřej Höpner, avšak zde uvedené příklady nejsou signovány. V prvním z nich je koláž složená z tancujícího klezmerového souboru, izraelské vlajky a krvavých skvrn, která uvádí článek kritizující Izrael za bombardování Gazy. ⁴¹ V druhém případě je tentýž výjev s klezmerovým souborem vložen před pozadí s hořícími domy v Gaze, vedle mu pak tleskají západní politici, kteří jako by zároveň udávali rytmus ortodoxním Židům tančícím na palestinském spáleništi. ⁴² Ve třetím případě, doprovázejícím článek Tajný plán na rozvrácení Iránu, byl chanukový svícen propojen v grafickém editoru se siluetami ortodoxních Židů, to vše na pozadí sugestivního obrazu atomového výbuchu. Výsledný obraz vytváří dojem, že Židé obdivovují nadcházející nukleární holokaust. ⁴³ Židé jsou zde vyobrazeni stereotypním způsobem v tradičním ortodoxním oděvu. Použité výjevy byly převzaty z původně neutrálních zdrojů, byly vystřiženy a vloženy do nového kontextu – kontextu krve, války, atomového výbuchu či symbolů izraelské státnosti. Všichni Židé jsou zde prezentováni, jako by nesli kolektivní zodpovědnost za činy izraelské vlády. Kdybychom se v uvedených případech zaměřili jen na explicitní rysy vizuálního antisemitismu, jako je zoomorfismus, dlouhé nosy či obvinění z rituální vraždy, snadno bychom implicitní sdělení těchto výjevů přehlédli.

Podíváme-li se na abstraktněji pojatá díla na webu Protiproud, bude definice toho, co zakládá antisemitské obrazy, ještě o něco neurčitější. Nalezneme zde například koláž složenou z Davidovy hvězdy reprezentující židovský stát, která byla v grafickém programu zkombinována s tmavým, jakoby zamlženým pohledem na Kapitol ve Washingtonu s děsivým obličejem Batmanova Jokera. ⁴⁴ Tyto implicitní symboly se snaží na jedné straně působit na podprahové vnímání a fobie diváků, na straně druhé se přitom vyhnout explicitní antisemitské obraznosti. Dalším příkladem z produkce téhož webu je použití spokojeně se usmívajícího obličeje izraelského premiéra Benjamina Netanjahua na pozadí hořících budov v Gaze a dvou lidí křičících strachy a utrpením. ⁴⁵

Na levé straně politického spektra bychom se s podobným vyvoláváním strachu setkali například v letech 2017 a 2018 v kauze prostějovského hřbitova. Prostějovská pravda tehdy zveřejnila kreslený vtip, na němž z hrobů vstávají židovské zombie a ohrožují kolemjdoucí malé děti. Výjev měl podpořit hlavní argument kritiků, kteří se postavili proti obnově židovského hřbitova: „ … nedovedu si představit chození dětí do školy přes náhrobní kameny. “⁴⁶

Závěr

Ačkoliv antisemitismus zůstává v české společnosti spíše okrajovým fenoménem, lze izolované příklady vizuálního antisemitismu nalézt jak v extremistickém, tak i v mainstreamovém prostředí. V národním folkloru přetrvává obraz židovského lichváře, mnohdy bezelstně tradovaný prostřednictvím lidových oslav. Problém stereotypního zobrazování Židů na tradičních masopustních karnevalech nás přivádí k důležité debatě o „tradici“ jakožto mnohavrstevnatém fenoménu, který je předmětem neustálého přetváření či dokonce znovuvytváření. V procesu rekonstrukce folklorních zvyků mohou být stereotypní vyobrazení předávána dál v přesvědčení, že jde o autentické tradice. Vizuální antisemitismus se může často vyskytovat v kontextu zdánlivě neškodných vtipů, či dokonce „filosemitských“ odkazů na údajnou úspěšnost a vynalézavost Židů. České společnosti zároveň nechybí schopnost explicitně antisemitské jednání a obrazy rozpoznat a veřejně odsoudit.

Nejtypičtější příklady politicky laděného vizuálního antisemitismu se objevují mezi zastánci konspiračních teorií a příslušníky ezoterické scény, za nimiž následuje poněkud roztříštěná krajní pravice. Několik nahodilých příkladů z prostředí krajní levice zase souviselo s lokálními komunistickými buňkami. Radikální přívrženci hnutí BDS (Boycott, Divestment and Sanctions Movement) zůstávají opatrní, raději neprovokují explicitně antisemitskými obrazy a spoléhají převážně na vizuál převzatý ze zahraniční produkce. Zajímavá je otázka pohlaví a věku autorů vizuálních antisemitik. Z omezeně dostupného materiálu se zdá, že tvorba těchto děl je v České republice převážně mužskou záležitostí, což může ovlivňovat použitý styl a mnohdy i explicitně pornografický charakter děl. Aktivní antisemité se rekrutují z širšího spektra věkových skupin i sociálního prostředí. Jen někteří z nich jsou prokazatelně spjati s konkrétním extremistickým hnutím a objem jejich aktivit nemusí nutně korespondovat s jejich skutečným vlivem, a to dokonce ani v rámci antisemitské či jinak extremistické scény.

Při bližším pohledu na současné vizuální projevy antisemitismu v České republice je zřejmé, že svou pozornost nemůžeme omezovat jen na tradiční antižidovské motivy, jako je rituální vražda, židovská prasnice či lichva, anebo stereotypní židovskou fyziognomii. Tyto prvky se v České republice běžně objevují ve folkloru, politický diskurs má k těmto symbolům mnohem komplikovanější vztah. Poněkud paradoxně jsou zmiňované vizuální symboly „židovství“ aplikovány na osoby nežidovského původu, aby „vypadaly židovsky“. Tento fenomén označujeme jako „antisemitismus bez Židů“. Někdy je k přisouzení domněle židovského původu použit moderní vizuální symbol, například izraelská vlajka, anebo symbol izraelského nového šekelu. V západním akademickém diskursu se k označení obdobných případů, kdy antisionistické symboly slouží antisemitským účelům, používá termín „nový antisemitismus“. Soudobé kreslené vtipy a obrazy s politickým kontextem využívají širokou škálu dalších vizuálních symbolů, z nichž některé jsou poměrně abstraktní. Antisemitská vyobrazení se často objevují v podobě koláží sestavených z jinak neutrálních částí, takže je takřka nemožné zformulovat stoprocentně spolehlivý „algoritmus“ pro jejich rozpoznávání a identifikaci na internetu.

Antisemitské obrazy a memy mají často velmi jednoduchou a výraznou formu, a to proto, aby byly čitelné i při menším rozlišení a současně dokázaly zaujmout těkavou pozornost uživatelů sociálních sítí. Většina memů upřednostňuje vysoký kontrast, černobílé ladění, velký font a jednoduchou symboliku. Sdělení musí být jednoduchá a jasná. Pokud obsahují text, je potřeba ho pro cílovou skupinu přeložit do češtiny. Aby memy dokázaly lépe upoutat pozornost a přiměly k dalšímu sdílení, jsou v nich často zvýrazněny prvky humoru a pornografie. Scéna vyznavačů konspirativních teorií, která v současnosti představuje v Česku patrně nejplodnější prostředí pro vznik antisemitských děl, dává přednost spíše abstraktním symbolům odkazujícím na témata, jako jsou sionismus, globalismus, nový světový řád či ilumináti (ne tedy na Židy či Izrael). Představitelé konspiračních teorií jakožto určitých forem ezoteriky jsou přesvědčeni, že celosvětové spiknutí za sebou nechává téměř neznatelné skryté symboly, které dokážou přečíst jen „zasvěcení“. Jedná se podle daného konceptu o soubor abstraktních symbolů, které mohou, ale nutně nemusejí odkazovat na Židy. Týká se to především zoomorfismu, kde nemusí být zcela patrné, koho přesně má zobrazená chobotnice či krysa představovat. Tato ezoterická, místy až psychedelická povaha konspiračních teorií rovněž znesnadňuje vyhodnocování antisemitských projevů, neboť mnohdy není zcela zřejmé, zda například téma globalismu v dané situaci odkazuje k „židovskému spiknutí“, či nikoli. Závěrem můžeme proto konstatovat, že antisemitismus se vyvíjí rychleji než námi používané vědecké a právní definice.